Popínavá rostlina z čeledi révovitých pocházející z Kavkazu, vybavená úponky. Jiná jména jsou vinná réva nebo latorošt. Réva se pěstuje již od 5. tisíciletí př. n. l. v Malé Asii, odkud se rozšířila do oblasti Středozemního moře.

Využití: Réva s tmavými hrozny, obsahující velké množství bioflavonoidů, které neutralizují volné radikály v těle a chrání jej před rakovinou a srdečními chorobami.

Kvetení a plodnost: Květy jsou drobné, uspořádané v hroznech a vonné. V Polsku se objevují od června do července. Hrozny jsou středně velké a kompaktní. Dužnina je rosolovitá s typickou chutí a vůní Labrusca.

Péče: Sazenice se vysazují na podzim od října do mrazů nebo na jaře po rozmrznutí půdy do května. Používá se zahradní zemina smíchaná napůl s kompostem nebo jiným úrodným substrátem. Réva obvykle plně plodí asi 4 roky po výsadbě. Každoročně na podzim se hnojí. Zalévá se při dlouhodobém suchu, zejména v období tvorby plodů a při výsadbě u zdí. V zahradách se doporučuje spíše prevence než postřiky – odstraňovat nemocné výhony a spadané listí. Upřednostňuje slunné, vzdušné a teplé stanoviště, nejlépe s jižní expozicí. V prvních letech po výsadbě je vhodné ji na zimu chránit.

Řez: V prvních letech se provádí zimní řez (leden–únor), aby zůstaly jen plodné výhony a zesílil hlavní kmen. V dalších letech se řeže brzy na jaře – odstraní se staré a slabé výhony a ponechá se jen několik nejsilnějších. V létě se zkracují plodné výhony za 6. listem od hroznu a také výhony z paždí listů. Na podzim se réví řeže na 2–3 očka a chrání se před mrazem přihrnutím zeminou.